Podzim máme v plném proudu a já si našla konečně čas a dnes si popovídáme o našem typickém podzimním svátku a to o dušičkách. Měla jsem v plánu napsat článek i o Halloweenu ale při sepisování jsem došla k závěru, že článek by měl přes 10 odstavců a nikdo by to nečetl :-D. A taky mi přijde, že o Dušičkách se nemluví tak, jako o Halloweenu, a tak Vám dneska tento svátek přiblížím více z minulosti.
Ještě než začnu psát, ráda bych Vás odkázala na video jedné Youtuberky, kde krásně vysvětluje původ svátku jak dušiček tak Halloweenu a má to moc hezky zpracované. Tak se určitě podívejte. VIDEO
No a teď už k našim dušičkám. Před samotným svátkem je zde den 1.11., což je svátek všech svatých. Den na to následují pak ony zmiňované Dušičky. V oba tyto dny se vzpomínalo na naše blízké, kteří už nejsou mezi námi a chodilo se pracovat na hroby a připravit je na zimu. Jsou to dny ve znamení modlení, nebo spíše pro naše předky. Dnes se toto již moc nedodržuje ale věřilo se, že modlitba živých pomůže očistit hříchy mrtvých.
Nemohu nesdílet jednu historku, která se u nás na Pelhřimovsku vyprávěla, možná i stala. Lidé věřili, že o půlnoci je v kostele mše pro mrtvé. A právě k tomuto se pojí následující historka...
Kmotra se o dušičkové noci probudila. Jelikož měsíc tu noc svítil příliš jasně, myslela si, že je již ráno. Rychle proto vstala, oblékla se a utíkala do kostela aby nepřišla pozdě na mši. Když přišla, kostel byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velice styděla za svůj pozdní příchod a tak rychle zasedla ani se kolem sebe nedívala. Když se ale podívala pořádně došlo jí, že jsou to všichni její mrtví sousedé a že to proto jsou jí tak povědomí. Vedle seděla nedávno zemřelá sousedka, která jí řekla že je to mše pro mrtvé a po mši duchové všechny živé roztrhají na kousky. Proto jí poradila aby si zde svlékla kožíšek a rychle utíkala domů. Ráno se svěřila sousedům a společně se vypravili do kostela, kde našli kožich roztrhaný na kousky...
Speciální pečivo se peklo 1.11., což byly tzv. kosti svatých. Bylo to pečivo, housky ve tvaru hnátů s křížem a na 2.11. se pekly dušičky. To bylo pro změnu čtyřhranné pečivo plněné povidly nebo mákem a dávaly se žebrákům a chudým. Ti pak se za bohaté lidi modlili.
Dnes je pro tento svátek typické už jen vzpomínání a práce na hrobech. Za mě by se mělo na naše blízké vzpomínat přes celý rok ale není vůbec na škodu věnovat jim tyto dny pro jejich památku a uctít je oficiálně. Každý by jsme měl slavit co je nám blízké a co se nám líbí. Já miluji české tradice a vždy si je ráda čtu a podělím se s Vámi o ně i zde. Doufám, že jsem Vám něco málo předala a naladili jste se zase víc na období podzimu a nebo jste si jen zkrátili dlouhou chvíli. Budu se těšit u dalšího článku.
- Charmedlover
Také mám ráda české tradice. Většina vychází z pohanských svátků nebo jsou ovlvněny třeba rakouskými nebo německými zvyky vzhledem k naší historii. To k vývoji tradic prostě taky patří. Nerozumím ale tomu, proč bychom měli přejímat svátky cizích zemí, jen tak, jako třeba Halloween nebo proč bychom měli mít vánoční dekorace se Santou. České děti si třeba pletou Santu a Mikuláše :-( Ale jak píšeš, každý by mě slavit to, co je mu blízké.
OdpovědětVymazatTa historka odvás z pělhřimovska je opravdu strašidlená. připomíná mi to staré pověsti, které jsem jak malá ráda četla právě proto, že v byly tajemné nebo strašidelné :-)
Věřím, že každý člověk, kterému odešel někdo blízký, na něj vzpomíná po celý rok, ale ti co už mezi námi nejsou, si oficiální svátek v kalendáři zaslouží a jsem ráda, že se u nás lidově Dušičky stále hodně dodržují. Třeba u nás na hřbitově to v těchto dnech doslova září a ta svíčka jako důkaz vzpomínky a lásky hoří téměř na každém hrobě.